O nás

Historie přístavu

Od války do zákazu (1946 – 1948)

Po skončení 2. Světové války v lednu 1946 byl bratry Milanem Valtrem, Mrnětem a Rackem založen tehdy jenom oddíl vodních skautů v Liberci. Vycházelo se ze skutečnosti , že když mohla za války působit v Liberci vodácká Hitlerova mládež/ Marine Hitlerjugend /, tak proč by nemohli pracovat v Liberci stejně českoslovenští vodní skauti.Oddíl byl ustanoven v rámci II. Podještědského střediska, které působilo v domku na Vápence před železničním mostem.Dnes je na tomto místě po levé straně vozovka malý parčík.

V dubnu 1946 se oddíl rozrostl o další členy: Bombička , Hoblík, Šropák, Dan, Bublina, Pirát. Již v létě 1946 bylo rozhodnuto , že bude vybudován letní tábor celého oddílu na pravém břehu přehrady na Souši v bývalém lomu .Tak se také stalo .Dřevo na podsady si účastníci opatřili v Dolním Polubném, stany dostali od vojáků z výzbroje bývalé německé armády.Velitelem střediska i tábora byl br. Unčovský. Dá se řící , že to byl tábor hladu a hrůzy. V tehdejší poválečné době byly ještě potraviny na lístky , ale bylo jich málo, také zásobování nefungovalo ještě bez obtíží. V létě nebyl ještě dokončen odsun Němců. Na Daré a v dolním Polubném jich ještě bylo dost a zvláště mládež nelibě nesla , že sem přišli tábořit čeští skauti a nad táborem zavlála československá vlajka . Takže v noci táborníkům začali znepříjemňovat život, dokonce došlo i ke střelbě. Nezbylo , než požádat tehdy již české četníky v Polubném o ochranu před německými výrostky. Nad táborníky držel ochranou ruku i hajný na Daré, také Čech.Tábor proběhl v daleko skromnějších podmínkách než dnes za nadšeného plnění skautského programu.
Po příchodu br. Olega Kováříka- Kápiho do Liberce z Nymburka , kde působil jako vůdce vodních skautů , se oddíl dále rozrůstal. V roce 1947 jsme opět tábořili na Souši v zátoce , ale už pod hlavičkou vodních skautů . Tento tábor byl s prvním nesrovnatelný. Zásobování bylo na výši , materiální vybavení také.Měli jsme již i lodě . O žaludky táborníků se staral bráška , který se vyučil kuchařem . Vařil výborné obědy i večeře, měli jsme dokonce i svačiny.Vysloužil si přezdívku Špekoun.
Pod vedením Kápiho byl plněn skautský program včetně skládání odborek a zároveň tvrdý vodácký výcvik na přehradě. V roce 1948 proběhl letní tábor na Jizeře u Mnichova Hradiště.Po návratu z tábora přišel celostátní zákaz skautské činnosti, veškerý majetek byl zabaven a převeden pionýrské organizaci, oddíly rozpuštěny, kluby vyprázdněny.Tento zákaz trval celých dlouhých 20 let.

Roky 1968 – 1970

Na jaře roku 1968 byla svolána bratrem Tomem / Tomsou / – krajským náčelníkem velká schůze skautů do kinosálu Botanické zahrady.Zde byla obnovena činnost Junáka , obnoveny všechny orgány oddílové , okresní i krajské. Také náš vodní oddíl se rozrůstal a tak vznikl přístav Maják. Dostal přidělenou klubovnu naproti restauraci Březová Alej v přízemním dřevěném objektu bývalého agitačního střediska. Získali jsme tam sál a klubovnu s plynovým vytápěním, sociálním zařízením, zkrátka objekt plně postačující skautské činnosti.
První tábor po 20 letém zákazu skautování se konal na starém tábořišti u Jizery pod vedením br. Jiřího Bartoše. Stany byly bez podsad , vařilo se na otevřeném ohništi.V roce 1969 se přístav rozrostl o oddíl vlčat , byl založen oddíl děvčat pod vedením Aničky .Tábor v roce 1969 proběhl na břehu rybníka Špinka nedaleko Červeného Kostelce . Jednotlivé oddíly tehdy pracovaly pod vedením kapitánů br. Tika / chlapci / , s.Aničky / děvčata /, br. Fosfora a Bubliny / vlčata /. Vlčata posléze převzal br. Vezír , když se vrátil z Vlčácké lesní školy. Na prostranství na břehu rybníka byly vybudovány 3 samostatné tábory: vlčácký , chlapecký a dívčí. Stany byly plátěné bez podsad , postele kovové se slamníky vlastnoručně plněnými senem. Výcvik na vodě probíhal na pramicích , kanoích i kajacích . Tábor vedl br. Oleg Kovářík – Kápi.Průběh tábora byl natočen na 8mm film. V tomto krátkém mezidobí začaly pracovat i žabičky pod vedením Vlasty Rulcové, takže v roce 1970 se tábora na Velkém Víru na břehu Orlické přehrady zúčastnily 4 plnohodnotné oddíly. Po příjemně prožitých 3 týdnech na táboře přišlo po návratu nemilé rozčarování. Junák byl opět zrušen a zákaz činnosti trval opět dalších 20 let.V té době jsme si slíbili , že se na orlickém tábořišti sejdeme hned , jak nám to režim umožní.
V době zákazu činnosti Junáka byl založen vodácký oddíl Flotila pod hlavičkou Okresního domu pionýrů a mládeže ., kam někteří vůdcové z Majáku přešli a snažili se , samozřejmě skrytě , uplatňovat prvky skautské výchovy i v této pionýrské organizaci. Činnost Flotily tak mohla probíhat po celou dobu zákazu Junáka v klubovně u hráze liberecké přehrady , kde působí dodnes. Dívčí oddíl v čele s Aničkou ještě nějakou dobu pracoval pod hlavičkou Liberecké vlastivědy. Děvčata se scházela v klubovně ve Frýdlantské ulici , nějakou dobu i na faře na náměstí Českých Bratří .

Od znovuobnovení do dneška

Po sametové revoluci v roce 1989 byl na jaře 1990 svolán sněm libereckých skautů do sálu v Lidových sadech Byla do třetice obnovena skautská organizace včetně všech orgánů. Sešli se zde i bývalí členové přístavu Maják , funkce kapitána přístavu se opět ujal br. Kápi . Zprvu jsme se domnívali , že budeme pracovat znovu společně i s těmi bývalými členy , kteří před 20 lety odešli do Flotily. Ta si však vybudovala během 20 let silné zázemí a velkou členskou základnu , takže začaly vedle sebe pracovat od r. 1990 v Liberci 2 přístavy vodních skautů : 7. Přístav Flotila a 10. Přístav Maják. Původní klubovnu na Březové Aleji jsme museli opustit , protože ji město prodalo . Náhradou nám byl přidělen objekt bývalé moštárny v Liberci Harcově , kde se scházejí členové 10. Přístavu vodních skautů Maják Liberec dodnes.

První tábor po náboru nováčků v roce 1990 proběhl v lokalitě Na Rovínku na břehu Slapské přehrady .Zúčastnily se ho děti skautského věku , oddíly vlčat a žabiček ještě nepracovaly, drobotinu v tomto věku představovali potomci vedoucích Borůvky , Šahanky , Dany . V dalším roce se počet členů přístavu rozrostl i o žabičky a vlčata , letní tábor 1991 proběhl na přehradě Les Království nedaleko domku hrázného v lokalitě zvané Kopřiviště podobně jako kdysi na Orlíku. Oddíl žabek a vlčat měl k dispozici jeden vojenský hangár , skauti a skautky spali ve stanech podsadových .Během plaveb po přehradě jsme objevili kouzelnou louku s ruinou starého mlýna zvaného Sýkorník a po dohodě s majiteli pozemku se tato lokalita na dlouho stala naším stálým tábořištěm , na které se rádi vracíme. V roce 1992 se konal první postupový závod vlčat a žabiček o Totem náčelníka a vlajku náčelní , ve kterém žabičky zvítězily v celostátním kole v Potštejně / složení vítězné posádky : Fižďa , Ajka , Verča , Piškot , Rozinka , Pajda , náhradnice Brambůrka / . Tímto vítězství si zajistily postup i na další ústřední kolo, kde bohužel svůj úspěch již neobhájily.
Tábořiště u Mlýny Sýkorníka se stalo naším letním domovem na další léta, nepřetržitě až do roku 1999. Opouštěly jej jen oddíly děvčat a chlapců, kteří vyrážely na putovní tábory po českých řekách.
Mimo Sýkorník se uskutečnily i tábory putovní – skauti a skautky spluli od hráze Labe v r.1998,v r. 2000 jsme poznali krásy Berounky , 2002 následovala Ohře , 2004 plachtění na Slezské Hartě. V roce 2006 jsme vyzkoušeli tábořiště plzeňského přístavu Omaha v Nových Mitrovicích . 2007 puťík na Berounce.
K reprezentačním úspěchům našich nejmenších, opět žabiček, patří i další postup do celostátního kola Závodu vlčat a světlušek, které bylo v roce 1998 v Tišnově. V tomto směru jsme se již tak daleko nedostali. Ale i postupy do krajských kol těchto závodů jsou jistě skvělou vizitkou.
V skautském roce 2008 po dvouleté přestávce se opět našim nejmladším , tentokrát vlčatům podařilo postoupit do krajského kola Závodu vlčat a světlušek. Také jsme se vrátili na naše oblíbené staré tábořiště na Mlýn Sýkorník. Zde jsme hledali Ztracený poklad Templářů pod dohledem velmistrů tohoto řádu. Rok 2008 přinesl i nejlepší umístění všech našich posádek na oblíbeném a velmi uznávaném závodu vodních skautů Napříč Prahou přes 3 jezy, kde vlčata i skautky obsadila ve svých kategoriích druhá místa.
Rok 2009/10 začal úspěchy v podobě 8. místa našich skautek na celostátním kole Svojsíkova závodu. Skauti a mladší členové přístavu reprezenotovali na Závodu napříč Prahou řes 3 jezy, a to 5.místem skauti a 9. místem vlčata. Rangers ve složené posádce obsadili dokonce 3.místo. Další úspěchy tohoto roku byli na našem domácím KOtorském závodě, kde jsme obsadili první místa téměř ve všech kategoriích. Poslední akcí tohoto školního roku byl tábor, tentokrát na téma Egypťan Sinuhet a to dokonce s egyptskou účastí. Ahmed byl naším prvním zahraničním účastníkem na táboře.Líbilo se mu u nás tak že by chtěl jet znovu:).
Rok 2010/11 zahájíme jako tradičně celostátním závodem Napříč Prahou přes 3 jezy.